Když pracuji z domu, mám své rituály a jedním z nich je ranní meditace.
Pokaždé je jiná a spíše je to proud myšlenek, které mnou procházejí, ale jsou velmi hluboké a moudré. K tomu si piji své ranní kafíčko a užívám si tento čas jen pro sebe.
Dnes mnou opět projely myšlenky, jejichž výsledkem byly pocity, na které jsem už dlouho čekala.
Nebyla jsem dříve připravena je takto procítit, až dnes.
Téma, které mnou projelo bylo ODEVZDÁNÍ SE.
Můžeme nakrásně mluvit o tom jak je to důležité, ale až procítění tomu dává smysl.
Uvědomila jsem si svou SMRTELNOST. Vím, že tomu pomohl včerejší emoční zážitek z filmu, kde nádherná ženská bytost zemřela. Já si dnes uvědomila, že se často upínáme k našim plánům a cílům a proto se bojíme smrti, aby to nepřekazila.
Nikdo neznáme vědomě naši úmluvu s Bohem, kdy naše životní pouť končí.
Ve filmu, o kterém jsem již psala hlavní hrdinka chtěla být celý život porodní sestřičkou. Umřela v době, kdy si začala plnit svůj sen a před smrtí svému muži vyprávěla právě o tom, že to byla její životní touha. Dostala možnost ochutnat být touto služebnicí, i když jen chvíli. Splnil se ji sen, kdy mohla prožít tuto zkušenost a její cesta skončila. Zanechala po sobě obrovskou stopu lásky a ovlivnila svou laskavostí a soucitem spoustu lidí, kteří si ji uložili do svého srdce.
Poslední dobou si uvědomuji, že kolem mne byly nádherné bytosti, které sloužili lidem a byly světlem pro tuto dobu. Umřeli velmi mladí a mnozí by řekli, že mohli udělat daleko více, kdyby tady s námi byli. Jenže nejsou a už si splnili cíl, pro který se narodili.
Nikdy nevíme kolik času nám zbývá. Právě odevzdání se životu nám dává pocítit POKORU a VDĚK.
Strach ze smrti je u nás lidí tak velký, že si ani neuvědomujeme jak nás svazuje s hmotou kolem nás.
Můžeme mít sny o tom co bychom chtěli mít, co zažít, co udělat. VŠE DĚLÁME KVŮLI POCITU, KTERÝ Z TOHO MÁME. To vše je v pořádku. Jen bychom tomu měli nechat volný průběh. Je možné, že spoustu z toho nepoznáme, ale vnitřně cítíme jak bychom se cítili, kdybychom to měli. A o to jde. Nemusíme k tomu skutečně dojít, v tom není smysl našich tužeb.
ALE KDYŽ TOUŽÍME, TAK ŽIJEME. Táhne nás to dál a dál a to je ten smysl – CESTA JE CÍL.
S láskou Renát.