Jak si nastavit své hranice a najít svou hodnotu?
Jak najít svou roli v nejbližší komunitě?
Děti to dělají v kontaktu a komunikaci mezi sebou. Často to je o hádkách, nadávkách, bitkách a křiku. Je to naprosto přirozené a je třeba tomu nechat volný průběh.
Rodiče často dělají tu chybu, že do těchto ujasňovacích akcí vstupují a stávají se rozhodčími a soudci. Přitom ve většině případů vůbec neví o co se hraje a co kdo komu udělal.
Pravděpodobně to odnese ten nejstarší, protože přece by měl být dle rodiče ten chytřejší a zodpovědnější. A VZNIKL PROBLÉM.
Jak se děti mají naučit komunikaci, když jim tato možnost byla sebrána?
Jak děti mají věřit ve spravedlnost, když to tak necítí?
Jak děti mají věřit rodičům, když je zklamou?
Jak děti mají být sebevědomé, když jsou poníženy?
Ty děti, které jsou často trestány, že mohou za konflikty, často přestanou o spravedlnost usilovat.
Aspoň před rodiči. Budou to dělat skrytě a možná i agresivněji. Jelikož ví, že před rodiči nemá smysl se za sebe postavit a něco jim vysvětlovat, přestanou to dělat. Uvnitř ovšem jejich zlost z nespravedlnosti a křivdy zůstává a hromadí se. Je pochopitelné, že energie zlosti potřebuje být ventilována a to se projeví pak agresivnějším útokem na mladšího sourozence nebo někoho, kdo je méně silný.
Tento postoj velmi často roste s jedincem, který tyto agresivní útoky ventiluje i v dospělosti a stává se jeho formou obrany.
JAK SE ZACHOVAT, KDYŽ SE DĚTI MEZI SEBOU HÁDAJÍ NEBO PEROU?
Nechat je. Jak říká pan Herman, dokud neteče krev, tak nevstupovat. Děti si to ujasní. Ony si vytvoří svá pravidla. Nastaví si své hranice a bude to naprosto přirozenou formou.
Pamatuji si na situaci, kdy jsem přišla do pokoje k mým synům. Jednomu bylo tak 16 a druhému 14.
Vstoupila jsem jim do prostoru ve chvíli, kdy mladší držel staršího pod krkem. Starší už měnil barvu a já myslela, že nastala jeho poslední vteřina. Zakřičela jsem na mladšího, ať ho okamžitě pustí a on mi naprosto klidně odpověděl, že brácha ještě vydrží. Když ho konečně pustil a já byla jako v Jiříkově vidění, ujistili mne oba dva, že je to u nich naprosto normální a že to dělají často.
Nemělo smysl jim nic vysvětlovat. Měli svá pravidla a svůj způsob komunikace a já si řekla, že už jim nebudu do jejich prostoru vstupovat. Dnes mají velmi hezký vztah, postavený na opravdové bratrské lásce a bez potřeby si něco dokazovat.
CO MOHU DĚTI NAUČIT?
Když se děti hádají a jeden přijde žalovat nebo požádat o pomoc, můžete přistoupit do jejich konfliktu jako mediátor. Každá strana může říct svůj pohled na situaci a vy jim pomoci porozumět co se mezi nimi odehrálo a podívat se na vše očima toho druhého. Pak jim pomoci najít společnou řeč, aby byly všechny děti spokojené.
Takto se děti učí KOMUNIKOVAT, RESPEKTOVAT A NASLOUCHAT.
Takto se děti učí HLEDAT ŘEŠENÍ.
A možná jste pochopili, že to není jen o dětech, ale také hodně o vás. Že i vy se díky svým dětem spoustu věcí naučíte a stáváte se lepšími lidmi.
Ať se vám to daří ke spokojenosti všech ve vaší rodině.
S láskou, Renát.